Úterý 20.4.

Jak už naznačil David, můj letošní přílet do Sharmu by vystačil na scénář jednoho až dvou déčkových hororů. Náš let (letěla jsem s Michalem Rišianem a jeho přítelkyní Radkou) byl naplánován na pátek 16.4. 15:30 z Vídně. Po zdlouhavém výběru způsobu dopravy do Vídně jsme zvolili cestu autem na placené parkoviště poblíž letiště a následnou dopravu shuttle busem na letiště. Pro jistotu jsme naplánovali odjezd na 9:00 ráno z Prahy, ale nakonec jsme se sešli až v 10. Žádný důvod k panice, až do Rakouska jsme ale poslouchali zprávy jak se zavírá jedno letiště za druhým a před Vídní jsme uvízli v solidní zácpě. Dvě hodiny před odletem jsme stále popojížděli v centru Vídně a na parkoviště nám podle navigace zbývalo dobrých 9km. Hodinu před odletem jsme dorazili na místo, ale parkoviště nikde, adresa zadaná do navigace byla totiž špatná...na skutečné parkoviště to bylo dalších 12km. Začala nám docházet fantazie jak se dostat na letiště včas. Naštěstí nám pomohl jeden Arab, který se nabídl, že nás na letiště odveze. Bleskově jsme nanosili veškerá naše zavazadla do jeho auta a vyrazili, na letiště to bylo 13km, cesta trvala asi 20min. Takže když jsme konečně dorazili na správnou přepážku na našem terminálu bylo do odletu 32 minut. Naštěstí byl náš let zpožděn o 45min, takže jsme se s velkou úlevou začali odbavovat. Jenže v tom si Miško vzpomněl, že někde vytratil batůžek ve kterém měl oba pasy....Tak se stalo, že do Káhiry jsme odletěly jen já a Žabža a Miško zůstal ve Vídni bez pasů a klíčů od domova (mě navíc dali špatnou letenky do Sharmu a Žabža nechala Miškovi omylem na informacích svoje palubní vstupenky)...V Káhiře jsme doběhli na přípoj do Sharmu a nakonec zde přistáli ve vůbec posledním letadle...