Tedy vlastně - ne tak uplně. Ja přiletěl 13.4. a Dahab vypadal jako česká freediverská osada. Hony, Šmahy a Barča si tu už nějakou dobu hráli na cizineckou legii, Radek, u kterého bydlí tahle zásahová jednotka, je tu už dloooouho, Zajochovi tu začal kurz asistovaný velkou Janou, Marek s Romanem už tady taky nějakou dobu leštili lano (i když Marek spíš šíšu) a ještě jsem tu stihnul Lucku s Janou a Honzu s Katkou.
Postupně jsem nasál atmosféru. Jakmile Eyjafjallajökull začala (předpokládám, že sopka je ženského rodu) plivat popel, začalo to vypadat, že ti, co jsou, neodletí a ti co mají být, nepřiletí. Poslední včas odletěli (je docela škoda, že jedním z posledním letů stihly odletět Lucka s Janou) a pak bylo bezčasí. Závody budou/nebudou, někdo neodletí, někdo nepřiletí. Úplně nejlepší story má bezesporu tým Jana, Miško Riško a Žabža. Pevně věřím, že to Jana popíše podrobněji - proč zestárla o 10 let za jeden den a proč tady v Dahabu stále není Miško Riško (v době, kdy to píšu je nejspíš v Bukurešti - jo, nedělám si srandu).
Těch prvních pár dní pro mě osobně bylo naprosto skvělých. Těžko popsat jak a proč, ale o tom tenhle blog stejně není. Pro první příspěvek to asi stačí. Nevešel se sem třeba popis oslavy Lucky a Radka na LightHousu nebo Honyho, který si při večeři šel během 5ti minut 4x zdřímnout a pak si dal jako zákusek 10 minut kyslik. Ale to nevadí, historek bude určitě dost, některý trochu přibarvený, některý jen náznakem...
No uvidíme. Jedno je jasný - Bizzy nebude takový, jako minule. Bude jiný. A to je dobře.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat